Pohádka o Sněhurce

Morinčina předmluva

Tak teda kočky, abyste byly v obraze, tak jak jsem psala, sebrala jsem paničku a nastěhovala jsem nás do jiného bytu. Paničku si našel nový a moc hodný pán, ke kterému jsem sice neměla na začátku moc důvěru, ale dnes už se mu povaluju na klíně a mám ho moc ráda.

Sněhurka

Prostě jsem ho musela naučit milovat kočky, to přece taky znáte. Už u nás byla pohodička, klídeček, když tu jednou zavolala mojí paničce její maminka. Mluvily spolu o kočce, pak panička s pánečkem taky pořád jen o nějaké kočce a já nevěděla, co bude. Jednoho dne spolu někam odjeli, vrátili se navečer, přivezli krabičku a v ní byla ta kočka.
Kočka… utřinos, tak jsem na to zasyčela a bylo to ve vteřině ve sprcháči.  Prý se to jmenovalo Vločka, ale naštěstí se jim to nějak blbě volalo a překřtili to na Sněhurku.

Tak a nyní už bude tlapkat písmenka ona.

Sněhurčina řeč
Ahojky, jmenuji se Sněhurka a jsem vánoční dárek od paniččiny maminky. Přijela jsem ze stodoly na vsi přímo do Prahy do postele, panička o mě mluví jako o žižkovském povaleči a pán, mi říká Nácíčku. Paniččina maminka mě slyšela, jak brečím u sousedů v uhlí, a bála se aby mě tam nezaházeli, nebo nezabili. Zavolala na mě a já jsem opatrně vylezla. Bála jsem se, ale dostala jsem od té paní najíst, pohlazení a začali na mě volat Vločko.
Pak mi udělali krabičku na spaní a zavolali mojí paničce, jestli by mě chtěla.  A chtěla. Přijeli, koukli na mě a věřte nebo né, fakt se nevytahuju, málem se po… no víte co jak jsem jim připadala krásná. A tak mě 28. 12. 2011 zavřeli do krabice s dírkami, naložili mě do autobusu a odvezli do Prahy. Jestli si myslíte, že jsem byla vyděšená tak to tedy nebyla, celou cestu jsem prospala, já totiž spím velice ráda.
Doma byla ještě jedna kočička, větší a moc na mě vrčela a syčela, ona se mě bála. Dneska si už spolu hrajeme a Morinka mi umývá očička, jak spím, mám stále ospalky a než si je stačím umýt, zase usnu. Jo a nejlépe se spí s pánem.

Dodatek paničky
A ty kočky mně taky půjčily klávesnici. Tak teda na našeho výtečníka něco prozradím.
Ta kočka je normální Žižkovský povaleč, ta se nenaučí ani na jméno, protože furt chrápe. Jinak je moc hodná, čistotná a žere normálně, hodně žrala jen první dva dny. Morinka jí už meje ty ospalky, který si ten povaleč neumí umejt sám.
Mnoho za kočky nevyprávím, ale tohle jsem doma ještě neměla.

Krásný den všem kočkám i lidem přeje panička .

5d42c4291d_82445882_o2

 

6 komentářů u „Pohádka o Sněhurce“

  1. Moc hezké a úžasné, že se mají tak rády. Ráda bych, aby Pascha a Belami byli opravdoví kámoši, ne jenom že se občas trochu pohoní. Nic zlého si neudělají, ale očekávala jsem větší sblížení – něco jako Pascha a Daisy. On prý Belami nezažil nic moc dobrého (napřed zlé lidi, potom starou nemocnou kočku, která ho trápila), tak to asi bude ještě chvíli trvat než bude zcela důvěřovat.
    Ať to těm dvěma kámoškám dlouho vydrží! http://veselykocour.cz/wp-content/themes/twentyfourteen-child/images/satisfied.png

Napsat komentář