Třetí den poté (po dni zvaný „Blbec“)

Ahoj všichni kocouřové, veselí i happy i všelijak barevní a mramorovaní. http://veselykocour.cz/wp-content/plugins/wp-monalisa/icons/wpml_smile.gif

Paničce už nebudu říkat nikdy panička, ale jen „Ta potfora“. Vysvětlila mi, proč mi provedla to, co mi provedla, tu opici – kastraci. Prý je to proto, abych nedopadla jako Missy, která chudinka volala – cituji: „Kde jsi, mňauláááááčku můůůůůůůj“ – konec citátu, a stejně se žádného mňauláááááčka nedovolala (což teda nechápu, protože k čemu jsou teda venku kocouři). Jenomže já jsem to pochopila. „Ta potfora“ nechce, abych měla koťátka! Já teda nevím, co bych si s nimi počala, ale i tak mi něco říká, že jsem na světě právě proto, abych měla koťátka. No ale to teď už teda nejsem, takže co s tím? Asi budu na světě pro pomstu!

Pani… teda „Ta potfora“ se teď snaží si to u mě všemožně vyžehlit. Asi má pěkně černé svědomí. Pořád mě hladí a dobře mě krmí a teda kočky, mně nějak děsně chutná jíst. Když si vzpomenu, jak byla oškubaná a hubená moje maminka Alya, když nás měla osm na krku, tak si říkám, že ona zas ta koťátka nebudou úplně bez problémů. Jestli ona to pani… teda „Ta potfora“ nemyslela opravdu pro moje dobro? Jenomže může jeden hledat něco dobrého v tom, když ho pan doktor zohyzdí na bříšku a ještě to navíc pěkně bolí? Já teda nevím, ale asi nemůže… No ale zase ten servis, co pak máte, ten za to teda stojí!

Dneska jsem například dostala príma krabicovou prolézačku, plnou myšek a bonbónků. Má vyřezané otvory, takže tam můžu lézt, kudy chci, sem a tam a schovávat se, aby mě nikdo nechytil. Panička ji pro mě vymýšlela a vyráběla v době, kdy jsem dělala, že spím…

No prosím, už zase jí říkám panička. Ale když já vám kočky nevím. Něco mi říká, že to, co mi provedla, byl podraz, ale když si to v klidu promyslím, tak ono to asi zase tak žhavé nebude. Ona to se mnou asi opravdu myslela dobře. Druhý den po kastraci, to jsem se opravdu zapřísahala, že už jí nikdy paničko neřeknu, ale dneska už je svět růžovější, už mě nic nebolí a navíc se ke mně doma tak hezky chovají. Asi paničce, teda „Té potfoře“ – ba ne, paničce, párkrát v noci podrazím nohy, aby si taky užila trošku té bolesti s natlučenými koleny, a budeme si kvit.

Tak mňau a čumákovou pusu

Beruška

9 komentářů u „Třetí den poté (po dni zvaný „Blbec“)“

  1. A to si Beruško představ, že mě kastrovala taky taková Potfora, když jsem měla 5 týdnů stará koťata. Tak jsem se rozhodla, že po přivezení domu budu hrát, že umírám a to jsi měla vidět ten šrumec. Dokonce ta Potfora i plakala, že jim fakt snad umřu a že nepiju a nežeru a o koťata mám nulový zájem. Dokonce vodu stříkačkou do mě cpala a když nehodlala přestat, tak jsem to radši vzdala a ukázala, že to zas tak špatné není a že když mi pomůže nakojit mrňata, tak jí to i odpustím. A dneska 5 let poté, jsem ta kočka které říkají samolepa, protože se na obsluhu ták lepím, jak kdyby mě natřeli mňaufixem. Micka z Náhorního Karabachu

Napsat komentář