Kdo dřív přijde… ten dřív leží.

Dnešní téma je právnický termín. Ani ho pořádně neumím napsat. Vigilantibus iura. 

Je  to římskoprávní poučka, která znamená právo bdělým. Celá zní takto: „Vigilantibus iura scripta sunt,“ a znamená, že zákony jsou psány pro bdělé. Podstatou tohoto rčení je, že každý by měl dbát svého práva. Zákony sice existují, ale nejsou samospásné, každý ve své podstatě je sám svého štěstí strůjcem a jeho práva za něj nikdo uplatňovat nebude. Laicky, vulgárně a možná i trochu nepřesně to znamená, že co si neuděláš sám, to nemáš. Právo nepočítá (dle této poučky) s tím, že i v soukromoprávních vztazích bude existovat nějaký policista, státní zástupce nebo jiná autorita, která bude dohlížet na dodržování práva. Ne. Je to každého zodpovědnost, aby dbal na to, že se bude řádně a včas domáhat svých práv. 

Kočkám, zdá se, je toto právo vcelku vlastní.

25. 4. 2015 Téma: Vigilantibus iura

Úvodní poznámka:

Právo, jak ho chápou lidé, kočky evidentně nezajímá. Berou život jinak – kdo dřív přijde, ten dřív mele a pak také právo silnějšího. Evidentně ale nějaká pravidla mezi sebou nastavená mají. A zrovna Vigilantibus iura vypadá, jako by bylo od koček odkoukáno… postarej se sám.

Drabble:

„Ten pelíšek je můj, okamžitě vypadni!“
„Kecáš, Rozáro! Je můj, já si ho našel dřív. Byla jsi v něm, když jsem přišel? Nebyla. Lehni si vedle.“
„Nechci, mně se líbí tenhle. Vypadni.“
„Ále.“ Tobiáš se otočí na druhý bok.
Rozárka dál prská. „Můj. Jsem ho viděla dřív. Už včera. Co včera. Vloni. Milionkrát jsem ho viděla dřív než ty! Tssssk! Vypadni!“
Tobíš leží v pelíšku. „Je příjemnej. Měkkoučkej. Voňavej. Ještě že jsem do něj vlezl první.“

Když kočkám koupíme nový pelíšek, třeba půl roku o něj nikdo nestojí. Jakmile tam ale vleze jeden, stojí se na něj fronta.

Nechápu to.

12 komentářů u „Kdo dřív přijde… ten dřív leží.“

  1. my pelechy nevlastníme…mám jeden…merlin v něm občas spával chvíli přes noc…jinak jsem pro oba teď takovej pelech já… vigo začal chodit lehávat do nohou, a merlinek je z toho zmatenej, protože to bylo vždycky jeho místo a on neví, kam si má jít lehnout on…takže buď si přilehne k vigovi, nebo se mi vmáčkne někde k boku nebo na prsa…ale oba teď prostě musí ležet na mě… :-D

  2. Půl roku??? U nás to byly dva roky! Pořád jsem ten darovaný nový (!) pelíšek oprašovala, větrala a nakonec schovala. Za pár týdnů při prověrce kartonu s kočičími proprietami jsem ho nechala provětrat a hele, od té doby se z něho Pascha nehnul. Náš „příbytek“ Belami hned tu modrou realitu obsadil. K mému údivu se Pascha zachoval velkomyslně a ten bydlík mu bez boje přenechal :-)

Napsat komentář