Můj život s kocourem 76. díl – Nic nového pod sluncem

Kuk!

Tak vám teda řeknu, že vůbec nevím, o čem vám mám napsat. Mohl bych vám třeba vyprávět o tom, jak mi dvounohá každý den vykapává oko a pokaždé se diví, jak hezky držím a nechám si tu kapičku do oka kápnout. Potom sice už nedržím, maximálně tak dvounohou za nos, ale co. Oko je vykápnuté a dvounohá ten svůj čuchometr beztak potřebuje zmenšit.  To ale není vůbec zajímavé. Ani není zajímavé, jak se mi dvounohá posmívá, že jsem důvěřivej, jako hloupej Honza, když se pokaždé nechám chytit, aby mi to oko vykapala. Já náhodou vůbec nejsem důvěřivej. Já jsem vypočítavej. Vypočítal jsem si, že když za každé to kápnutí dostanu kus sušeného masíčka, jako odměnu, bude celej ten velikej pytel masíčka jenom můj. Pokračování textu Můj život s kocourem 76. díl – Nic nového pod sluncem

Pes

Drabble na téma: Sedni, lehni, zůstaň

Pes běží krajinou a hledá. Pak si mě všimne. Skáče a já padám a najednou vidím sám sebe a psa, jak mi rve kůži z hrdla, a slyším: zůstaň se mnou… S výkřikem se probouzím.

Ležím na trávě. Kde se vzal ten pes, co sedí opodál a upírá na mě pohled? Jak věděl, že sem přijdu? Sem, na hrob v lese? Vím o něm jen já, sám jsem tu zakopal…

Vyskočím, ale už nelze utéct. To není pes. To je minulost, která mě dostihla. Mé výčitky svědomí. Pes skáče a já padám a z hrobu slyším hlas: zůstaň se mnou.

Kouzlo osobnosti

Jedeme ráno do práce, ještě je tma. Míjíme domek, kde bydlí  rodiče mého manžela. Automaticky koukneme po oknech. Jsou tmavá, ale roleta v obýváku je vytažená. Podíváme se na sebe s úsměvem. Je to dobré, Barbucha už je doma. Pokračování textu Kouzlo osobnosti

Nájem

Tak jsem si do nedávna myslel, že jediným majitelem MÉHO bytu jsem já a že mi dvounohá platí nájem v podobě asi tak deseti jídel denně a spoustou jiných mlsků.

Jenže teď jsem zjistil, že dvounohá taky platí naší sousedce, co mi tu nechává masíčko, když doma vaří. Neplatí jí miskami jako mně, ale penězi, které chodí vydělávat do práce, i když mi vždycky říkala, že chodí vydělávat na granulky. Takže pěkně kecá a já se rozhodl, že to nebudu tolerovat a když se řekne, že jsou na granulky, tak budou na granulky.

Pokračování textu Nájem

Můj život s kocourem 75. díl – Pošramocená pověst

Už nikdy nebudu hodný!

Minulý týden jsem byl prohlášen za nejhodnějšího kocoura na světě. Vážně! Já, čestný předseda klubu Ztřeštěných pošuků! Taková ostuda. To mě z toho klubu určitě vyloučí, když si rychle nenapravím můj kádrový profil pouličního rošťáka. Pokračování textu Můj život s kocourem 75. díl – Pošramocená pověst

Novoroční dilema

Tento týden jsme zase byli s Čendou na pravidelné kontrole (kvůli těm jeho zubům), a protože jsme na veterině poměrně častými hosty, už se se všemi lékařkami docela dobře známe. Pokračování textu Novoroční dilema

Halucinace

Když jsem v listopadu byla nemocná s dost těžkým průběhem zánětu průdušek, měla sem ze začátku hodně vysoké teploty. Já když mám horečku přes 39 stupňů, tak mívám halucinace. To se klidně doma vykecávám s lidma, kteří tam nejsou, ale já je zřetelně vidím. Pokračování textu Halucinace

Stručně o… barvách kočičí srsti. 6) Stříbřitá a zlatá

Stříbřitost znamená, že kočka nemá chlup zbarvený po celé délce, ale pouze v jeho horní části, u kořene je chlup bílé barvy. To je způsobeno genem I, který částečně potlačuje tvorbu pigmentu v chlupu. Pokračování textu Stručně o… barvách kočičí srsti. 6) Stříbřitá a zlatá

Můj život s kocourem 74. díl – Šnečku, šnečku, vystrč růžky…

Nedám, sám mám málo!
Nedám, sám mám málo!

Uffff, to byl teda náročný týden. Nejdřív Vánoce pro kočky, s bonusem v podobě honičky kolem stromečku, pak dva svátky, kdy dvounožci seděli doma, pořád jedli samé dobrůtky a kynuli a kynuli. Už jsem měl docela strach, že se nikdy nezvednou od televize. A kdo by potom pečoval o naše blaho? Kdo by plnil naše mističky a kydal naše záchůdky? Pokračování textu Můj život s kocourem 74. díl – Šnečku, šnečku, vystrč růžky…

web pro všechny kočkomily