Mladá

Tak k nám v týdnu zas na chvíli přijela mladá dvounohá. My jsme spolu dospívali, páč jí bylo šestnáct let, když mě dvounohá přinesla z jarmarku domů. Hned od začátku jsem jí bral jako ségru, kterou můžu lovit a prát se s ní a taky se i mazlit. Teď už je dospělá a bydlí s přítelem jinde a u nás se ukáže už jen někdy. Prostě vylétla z hnízda. Pokračování textu Mladá

Zásoba se tenčí…

Stejmě, jako se nachýlil na jaře duben, chýlí se ke konci i zásoba dubnových drabblat. Pro dnešek však ještě dvě téma máme.  Zkusíme překovat meče v pluhy a pak se zkusíme postarat, aby nám to nezůstalo. A na závěr, na závěr si dáme jednu bonusovou pohádku.  Samozřejmě, že kočičí, na téma Recyklace. Že to nejde moc dohromady? Uvidíme… Pokračování textu Zásoba se tenčí…

Bouřka

Včera odpoledne sem se pomalu začal těšit, že přijede páneček a zas budeme všichni spolu. Mám ho také moc rád, stejně jako on mě i dvounohou a každou minutou, co blížil večer, sem se pomalu přesouval do předsíně bytu, abych nepropásl klapnutí dveří od bytovky, kde bydlíme. Když jsem vytoužené klapnutí uslyšel, spustil jsem koncert, že by se i v Opeře divili. Pokračování textu Bouřka

Úplněk

Dnešní noc byl úplněk a dvounohá nemohla spát. Těžko říct, jestli to bylo tím velkým kolem co jí v noci svítilo do postele, nebo tím, že bylo horko. Pořád courala sem a tam a tak jsem se rozhodl, že jí budu následovat a spát také nebudu. Pokračování textu Úplněk

Vedro

Jsem znechucenej vedrem, bytem se ploužím a nevím kam sebou praštit. Už se nedivím dvounohé, že mi zdrhá z pelechu, sotva se rozední a první paprsek slunce jí rozlepí víčka. Je znechucena stejně jako já a už se k našemu svornému nadávání přidal i páneček. Jenže ten se má možnost ochladit. Může jít i vodě, však ledovou Vltavu máme kousek od bytovky, ale dvounohá nikam nesmí a to ani do chladné vody ve vaně. Pokračování textu Vedro

Můj život s kocourem 100. díl – Ještě, že mě mají

Odpočívám po dobře vykonané práci

Chci se omluvit, že jste na můj jubilejní stý deníček museli tak dlouho čekat. Protože je to ale deníček poslední a další už budou jenom Občasníčky, chtěl jsem ale sepsat něco oslavného. Něco, co by podtrhovalo mou zrzokocouří vznešenost, důležitost, roztomilost, šikovnost… Heršvecdudy, kdo sem dal tu sklenici? To bude zas dvounohá mlít, že jsem kopyto bábiný a všechno shodím… Kde jsem to skončil? Jo, šikovnost! Šikovný to já jsem! Pokračování textu Můj život s kocourem 100. díl – Ještě, že mě mají

HLÍDÁNÍ

Tedy uhlídat dvounohou je neuvěřitelná šichta, prý musí chodit k doktorovi na kontrolu moči, ale já mám vždycky když odejde, hrůzu, že se mi nevrátí a tak celou dobu stepuju u dveří, jestli se už vrací
Tu velkou tašku, co jsem ji pro jistotu zalehl, tak tu jsem v noci, když spala, zatáhl pod postel, páč tam se dvounohá nevejde. Pokračování textu HLÍDÁNÍ

Návrat

Včera se mi konečně vrátila dvounohá ze špitálu. Však bylo na čase, páč už mi do vyhynutí hlady zbývali snad poslední hodiny. Né, že by mě páneček nekrmil, to zas jo, ale mě se tolik stýskalo, že jsem nic nechtěl, dokonce ani půl krávy, nebo celé prase. Když jsem uslyšel klapnutí dveří od bytovky, okamžitě jsem poznal, že s pánečkem jde i dvounohá a začal radostí vřískat na celou bytovku, ulici a vůbec celou Zbraslav. Možná mě slyšeli i staří Keltové na Závisti. Pokračování textu Návrat

web pro všechny kočkomily